předešlá stránka <--
V budově školy se scházely i děti z pionýrského oddílu. Ve vedení PO se vystřídaly A.Hönigová, H.Káňová, G.Löwová a Krista Schwarzová. Pionýři měli na starosti udržování pořádku v nové autobusové čekárně.
Mládež se v budově školy scházela nejen na stolní tenis. Zde se i cvičilo, zpívalo a tancovalo a konala se i posezení s občerstvením.
Mezi úspěšné akce mládeže patřily zdařilé večerní sáňkařské závody na cestě od nádraží, které vyhrála K.Schwarzová.
Překvapivé byly výlety se stanováním do Českého středohoří a k řece Ohři u Kotviny. Pro některé účastníky to byla první zkušenost s pobytem v přírodě a nezapomenutelný zážitek.
Poslední učitel uzavřel v roce 1962 sňatek s K.Schwarzovou. I po uzavření školy se spolu dál věnovali mládeži. S pionýry, tehdy již s žáky školy ve Střelné, jezdily na výlety po kraji. Například do Tisských skal, do děčínské ZOO, na zříceninu Vrabinec,
na hrad Blansko, na Radobýl a zříceninu Kamýk, na Bukovou horu i do jiných míst.
Zážitkem pro děti bylo stanování v Bořislavi, v Kotvině, u Jesenické přehrady u Chebu a u rybníka Chmelař v Úštěku.
Se stárnutím nejaktivnějších mladých lidí, s přibívajícími povinnostmi i s vývojem politických událostí v zemi činnost mládeže ochabovala a zájem o práci a zábavu slábl.
Významné události a jejich vliv na občany naší obce
V roce 1960 byl v naší zemi vyhlášen socialismus a republika měla nový název - Československá socialistická republika. Mnozí z nás oceňovali vše dobré co socialismus nově přinesl. Zejména bezplatné školství s pomůckami a učebnicemi zdarma, rozvijející se zdravotní péči o děti i dospělé, dostupnost práce i levné bydlení.
Radovali jsme se z úspěchů našich sportovců, obdivovali jsme krásu spartakiádních cvičení, vítali jsme úspěchy v kosmickém výzkumu.
Rozčarování nám přinášela některá nepopulární opatření vlády a zklamání, že vývoj společnosti nebyl takový jak jsme očekávali. Dovídali jsme se se zpožděním o zinscenovaných politických procesech v padesátých letech, o přehmatech a přečinech tehdejších vůdců socialistických států, o kultu osobnosti.
Narůstal tlak nadřízených orgánů na pořádání různých oslav a politických akcí.
Účast na takových akcích se často měnila v povinnost a stala se stereotypem a zájem občanů obce o tyto akce klesal.
Školní mládeže v obci ubývalo a to vedlo k uzavření školy. Několik rodin s dětmi se odstěhovalo do Německé spolkové republiky.
S očekáváním a nadějí jsme přivítali pokus o nápravu nedostatků ve společnosti - o vytvoření socialismu s lidskou tváří v roce 1968.
S rozčarováním, odporem a zlobou se setkal vpád vojsk Vatšavské smlouvy na území našeho státu. 21.srpna v noci projížděli naší obcí transportéry, tanky a jiná vojenská vozidla. Modrá světla a rachot vozidel vyvolávaly strach. Nechápali jsme, co se děje. I v naší obci se brzy objevily protesty proti tomuto vpádu vojsk. Na zdi pod školou se objevily azbukou psané
nápisy vyzívající vojska k návratu domů. Nespokojenost se vstupem vojsk projevili mnozí členové místní organizace KSČ. Někteří zahazovali své stranické průkazy a rušili členství. Pokoušeli jsme se diskutovat s vojáky na tanku, který se porouchalv dolní části obce. Vojáci byli dezorientováni, nevěděli kde vůbec jsou. Jejich velitel jim mluvit s námi zakázal.
Určitou formou protestu bylo rozhodnutí občanů pomoci našemu zemědělství. Uskutečnili jsme výjezd na sklizeň chmele. S překvapivou účastí mikulovských občanů jsme sklízeli chmel u Postoloprt. Cestu zpět nám křížily kolony vojenských vozidel. Směrem od Mikulova jely proti nám tanky a tak jsme se do Mikulova dostali jen s obtížemi po lesních cestách, zásluhou šoférského umění pana Filipa.
Jen zvolna se život ve státě i v obci zklidňoval. Zájem o dění v obci však klesal a pasivita starších občanů i mládeže narůstala.
Závěrem
Autor tohoto vzpomínámí byl pro svoje postoje proti vstupu vojsk vyloučen z KSČ, zbaven poslanectví v MNV a o dění v obci ztrácel zájem. Ukončil i vedení obecní kroniky. kterou v roce 1967 založil. V roce 1974 se z obce odstěhoval. Snad se najde někdo další, kdo objektivně zhodnotí dění v obci v době tzv. "Normalizace" a po tzv. "Sametové revoluci", porovná život obyvatel Mikulova v létech vzpomínaných s životem v současném režimu České republiky a současným děním v obci.
Zdravím všechny občany Mikulova, zejména ty, se kterými jsem prožil v obci hezké chvíle. přeji všem, aby žili v porozumění a pohodě, aby neměli problémy s prací, se vzděláním a zdravotní péčí. Novému vedení obce přeji, aby se jim dařilo uskutečnit vše dobré ve prospěch občanů Mikulova.
Mělo by být povinností
poučit se z minulosti.
Jinak naše budoucnost
Nebude vždy jenom ctnost.
Chyby v dávné historii
s těmi dnešními se kryjí.
Dnešní doba plná spěchu,
bude často bez úspěchu.
Planý bude každý slib,
nepoučíš-li se z chyb.
Jaroslav Lienert