Obsah

Historie

foto-bulaPrvní dva hutníci přišli do míst, kde se nachází dnešní obec, v roce 1404 a začali zde s kutáním v jámě Všech svatých. Když skutečně rudu našli, prodali kutací právo tehdejšímu knížeti Lobkowiczovi. Ten postavil v Mikulově pět domů a pojmenoval toto místo "Neuschelenberg". Časem se ovšem toto sídliště zmohlo, přibylo domů a obyvatel, kteří byli jen kovkopové a nelíbil se jim tento název obce. Požádali proto, aby dostali jiné jméno a stali se pak dle bully císaře Josefa II. městem se svým erbem a věnováním. Jméno jim bylo přeměněno na Sant Niklasberg. Dle kroniky a bully je to odůvodněno takto: "Ježto se nám vidí, že kutací místo Neuschelenberg má krásné výsledky kutací, dáváme mu jméno St.Niklasberg." Celkem bylo tehdy v Mikulově 549 kutacích jam. Podíváme-li se ještě nyní od Nového Města na mikulovské stráně, uvidíme místa, kde bylo kutáno. V tomto prostoru je tráva a osení i dnes tmavá.

V sedmileté válce město utrpělo mnoho, kutání bylo přerušeno a kovkopové uprchli do lesů.
Dne 23.06.1759 bylo město vypleněno 1600 muži pruského vojska, které tudy táhlo. Plenění trvalo 12 hodin. Jelikož nemohlo být zaplaceno výpalné, sebrali prušáci 36 kusů dobytka a rukojmím byl tehdejší městský rychtář Kristian Harnisch. Za něho pak bylo zaplaceno výkupné 211 zlatých rakouských.
Dne 17.11.1759 přišli Prusové znovu, sebrali rukojmí a to Severina Titella, Ondřeje KrugneraFrantiška Neumanna. Zase muselo býti zaplaceno výkupné 300 zlatých rakouské měny.
Očíslování bylo provedeno v roce 1771.
V září 1813 táhli Mikulovem Rusové, kteří se však chovali velmi dobře a město nepoškodili.
Dne 27.09.1826 zničil oheň 14 domů a uhořel jeden občan, dle nejasných záznamů v kronice to byl žhář a zřejmě byl do ohně vhozen.
Roku 1866 táhli Mikulovem Prusové, tentokráte již jako přátelé Rakouska.
Mikulovem projížděla od nepaměti deligvence - jakýsi druh pošty dostavníky. Dům, v němž byla přípřež pro tyto povozy se dodnes jmenuje "na poště". 
Rakouská pošta zde byla zřízena roku 1867.

Jelikož město vykonávalo vlastní spravedlnost, jest zde zachováno tzv. osudí (dle Ostrakismu) má 70 černých a 70 bílých kuliček ve skříňce s otvory, kam hlasující házeli kuličky buď bílé (nevina) nebo černé (vina).
Kronika z roku 1404 je již poškozená, ale záznamy se dají dobře číst, jsou ovšem německé a psány švabachem. Tato kronika je uložena v Okresním archivu v Teplicích.
 

 

Listiny (buly) města Mikulova

  1. Císař Ferdinand I. dal 01.05.1543 městu první svobodné kutací právo, 18 roků neplatila obec žádné poplatky.
  2. Císař Rudolf II. dne 6.9.1597 dal městu znak a právo držeti výroční a týdenní trhy (tato bulla je zvláště zachovalá, barvy znaku jsou tak čerstvé, jako by dnes vyšly z rukou malíře).
  3. Dne 30.05.1597 potvrdil Ullrich Felix svobodný pán Lobkovicz 16 artikulí řemeslné svobody. Pečetidla leptaná a řezaná do bronzu a mědi jsou zde zachována a v počtu 12 uložena v obecní pokladně.
  4. Dne 24.12.1642 povolil Ulrich Adam Popel Lobkovicz stavbu pivovaru a sladovny.
  5. Dne 16.06.1678 potvrdil Václav Ferdinand Popel z Lobkovicz doposud stávající svobodnictví a schválil stanovy obuvnického, krejčovského a kovářského cechu.
  6. Dne 23.06.1679 prodal Václav Ferdinand Popel z Lobkovicz pozemky, na kterých se kutalo, městu Mikulovu.
  7. Dne 14.08.1706 potvrdil Leopold Josef Popel Hrabě z Lobkoviczů privilegia města Mikulova. Totéž učinil císař Karel VI. dne 21.11.1732 a císař Josef II. dne 13.04.1784. Tato bulla má zvláště velmi zachovalou pečeť v rozměru 25 cm. Vysoká pečeť vložená v dřevěné schránce je velmi jemně provedena a je ze včelího vosku obarveného rumělkou.

Historie školy

Škola byla zřízena v roce 1654 v dnešním domě č.p. 82. Tehdejší třída však už není zachována. Prvním učitelem zde působil Krištof Burghart.
Od roku 1872 byla škola dvoutřídní. 4. července 1882 byla postavena dnešní škola č.p. 27 (nyní je zde obecní úřad). Vysvěcena byla 27.8.1883. Škola byla zrušena v roce 1962. 
Kronika z roku 1404 je již poškozená, ale záznamy se dají dobře číst, jsou ovšem německé a psány švabachem. Tato kronika je uložena v Okresním archivu v Teplicích.

cedule_skolacedule_skolka

 

Povídání o škole

Školní léta 1945-1952
2. světová válka skončila. Jen velmi zvolna se rozvíjel nový život. V obci, kde převážnou část obyvatel tvořili občané německé národnosti, bylo třeba vytvářet nové vztahy lidí k nové době. V takové době je třeba vytvořit instituce, které ve vytváření nových vztahů co nejvíce pomáhaly. Takovou institucí je především škola.
Mezi prvními školami, které byly hned v roce 1945 otevřeny, byla i škola mikulovská. Na žádost místní správní komise vyhověl okresní školní výbor v Teplicích Šanově přání zřídit počátkem září 1945 jednotřídní školu ve zdejší obci.
Na základě podkladů a soupisu žactva české národnosti školou povinného, byla dnem 10.září 1945 otevřena v Mikulově obecní jednotřídní škola, do níž bylo zapsáno 11 dětí české a 30 dětí německé národnosti.
Prvním učitelem byl ustanoven učitelský čekatel Jaroslav Škola z České Lhoty: Protože byl úplným začátečníkem, pomáhali mu v nesnadné práci kolegové z obecné školy v Košťanech. Vyučováno bylo v odděleních 1. až 7. postupný ročník.
Zajistit chod školy bylo nesmírně těžké. Inventář školy byl z velké části rozkraden a přenesen na různá místa v obci. Chyběli i školní lavice, protože ke konci války Němci v budově zřídili ošetřovnu a ve třech místnostech budovy byly kovové nemocniční postele.
Několik lavic se našlo po obci a zbytek se dovezl z Košťan. Život školy se rozvíjel pomalu, ale přesto škola pomáhala i v rozvoji občanského, společenského a kulturního života obce. České obyvatelstvo v obci se neusazovalo trvale. Se stěhováním ubývalo i dětí české národnosti. Během prázdnin roku 1946 klesl počet dětí české národnosti na 6 a tak Okresní školská komise v Teplicích zdejší školu přechodně uzavřela. 6 dětí české národnosti bylo převedeno do obecné školy do Hrobu, učitel školy Jaroslav Škola byl přeložen do Teplic a tak ve školním roce 1946/1947 byla škola uzavřena a nebylo v ní vyučováno. S uzavřením školy nebyla místní správní komise spokojena a dožadovala se jejího znovuotevření. A tak od 10.září 1947 je škola opět otevřena. Správcem a učitelem je ustanoven Josef Škarýd, učitelský čekatel ze Zdechovic u Heřmanova Něstce, který dosud působil v Hrobě. Nový školní rok započal 10.září 1947. Zapsáno bylo 30 dětí. Z toho 8 české a 22 německé národnosti. Vyučováno bylo v odděleních 1.-6. Postupný ročník. Vyučování bylo pro učitele velmi obtížné. Podstatná část dětí německé národnosti česky mluvícímu učiteli nerozuměla a tak žák ovládající oba jazyky občas překládal ostatním učitelovo povely. Po roce působení byl učitel Josef Škarýd opět přeložen do Hrobu a novým správcem a učitelem se stal k 1.září 1048 učitelský čekatel Leopold Pudil ze Mstišova. 

Školní rok 1948-1949
Počet dětí české národnosti stoupl na 11. Školní rok byl zahájen 15.září 1948 s 25. Dětmi a bylo vyučováno v 1. až 5. postupném ročníku. Na přechodnou dobu byla otevřena škola na Novém Městě (pondělí,, středa a pátek) a v Mikulově (úterý, čtvrtek a sobota). Vyučování v Novém Městě zkrátilo cestu do školy dětem z Oldříše, Mackova, Vilejšova, Moldavy a Nového Města. Tato organizace vyučování byla velmi náročná a proto se učitelé rychle střídali. Otevřením školy v Moldavě přešly děti z těchto postupně zanikajících obcí do této školy. Škola v Mikulově se udržovala jen obtížně. Vzhled budovy nebyl pěkný. Prováděly se jen drobné a nejnutnější opravy, jen zvolna se doplňoval inventář a žákovská knihovna. Budova se šptaně vytápěla, v zimě zamrzala voda, příprava na vyučování byla velmi náročná pro učitele i děti.. 

Školní roky 1949-1951
K prvnímu září 1949 nastoupil na místo ředitele školy Jaromír Štěpánek, učitel z Berouna.
V tomto školním roce bylo zapsáno 30 dětí, z toho 14. Dětí české a 16 dětí německé národnosti.
Začátkem vyučování ve školním roce 50/51 stoupl počet dětí na 42 a tak byla zřízena druhá třída a škola se stala dvoutřídní. První třídu tvořil první a druhý postupný ročník, bylo v ní 19 žáků a učitelem byl Jaromír Štěpánek. Druhou třídu tvořil třetí, čtvrtý a pátý postupný ročník. Ve třídě bylo 23 dětí a vyučujícím učitelem byl Ludvík Zahradníček, učitel z Berouna. Práce v odděleních se zlepšila, pro učitele se stala práce snadnější a tak zbyl i čas na mimoškolní osvětovou činnost, A tak na závěr školního roku uspořádala škola velmi zdařilou školní besídku. 

Školní rok 1951-1952
Počet dětí školou povinných se rychle měnil. Žáků, v souvislosti se stěhováním obyvatel, ubývalo a tak ve školním roce 51/52 se stala škola opět jednotřídkou.
Učitel Ludvík Zahradníček odchází do Teplic. Na škole zůstává jako správce a učitel Jaromír Štěpánek. Koncem října 1951 však odchází na vojenskou službu a na školu přichází na krátký čas učitelka Věra Křížová z Prahy. Jako úplná začátečnice má potíže s vyučováním, drsné podmínky zhoršují její zdravotní stav a tak se stále dožaduje přeložení. Bylo jí vyhověno a po dohodě se školským referátem ONV byl k 1.2.1952 stanoven novým správcem, ředitelem a učitelem školy Antonín Konopásek, učitel z Dubí v Krušných horách. Nový učitel rovněž neměl na novém působišti snadnou práci.Zaměstnat ve třídě 36 dětí pěti postupných ročníků bylo velmi obtížné. Pro takovou práci chyběli zkušenosti i pomůcky. Učitel navíc dojížděl z Dubí. To, že dosahoval stále lepších výsledků, vedlo k tomu, že v březnu přišla na školu na pedagogickou praxi kandidátka pedagogické školy z Teplic Marie Hodanová. Školní rok byl zdařile ukončen dvoudenním školním výletem do Hřenska a na Máchovo jezero, kterého se zúčastnilo celkem 52 dětí a občanů obce. Práce školy se postupně rozvíjela. Založeny byly kroužky modelářství a ženských ručních prací. Kroužky pracovaly úspěšně. Důkazem toho byla výstavka prací v budově školy, kterou si prohlédlo 60 občanů obce. Úspěšná byla též školní besídka na závěr roku 26.června na které učitel ocenil pomoc rodičů a přátel školy. Během prázdnin roku 1952 byly ve třídě zrušeny dřevěné stupínky a stará vytahovací tabule , zazděny výklenky ve stěnách a na dvě protější stěny nalakovány nové tabule. Také byla natřena okna v prvém poschodí. 

Školní rok 1952-1953
Práce jednotřídních škol byla pro učitele dosti složitá. Příprava na vyučovací hodinu zabírala spoustu času a na děti v jednotlivých postupných ročnících bylo v hodině velmi málo. V té době se přebíraly zkušenosti organizace vyučování malotřídních škol z jiných zemí, zejména SSSR. Také učitel Antonín Konopásek zavedl v tomto školním roce nový způsob vyučování. Žáci byli rozděleni do dvou celků. 1 a 3 postupný ročník tvořil jeden celek, 2,4 a 5 postupný ročník celek druhý. Celky sesedly zády k sobě. Různý byl i začátek vyučování obou celků. Všechny postupné ročníky pracovaly pohromadě méně hodin a učitel měl na jednotlivé ročníky více času. Pro učitele to však znamenalo rozšíření rozvrhu dobrovolně o 10 hod. Dnešní společnosti bude asi těžko pochopitelné, že rozšíření pracovního úvazku o 10 hodin (proti 24 hodinám) bylo odměňováno padesáti korunami navíc měsíčního platu učitele. Učiteli se nepodařilo přesvědčit rodiče, aby pátý postupný ročník byl přeřazen do školy v Hrobu a tak opět pracoval s pěti postupnými ročníky. Nová organizace vyučování však přesto přinášela lepší výsledky ve vzdělání i ve výchově. Mimoškolní akce školy byly převážně zaměřeny na tehdejší významné dny a výročí, měly dobrou úroveň i účast občanů obce. 31.května zorganizovala škola výlet na hrady Karlštejn a Křivoklát s účastí 52 osob. V březnu opět vykonala pedagogickou praxi na škole žákyně pedagogické školy Radmila Holická. Na konci roku uspořádala škola velmi zdařilou besídku za účasti 130 diváků. 

Jaroslav Lienert.