Povídání o škole

Povídání o škole

Školní léta 1945-1952
2. světová válka skončila. Jen velmi zvolna se rozvíjel nový život. V obci, kde převážnou část obyvatel tvořili občané německé národnosti, bylo třeba vytvářet nové vztahy lidí k nové době. V takové době je třeba vytvořit instituce, které ve vytváření nových vztahů co nejvíce pomáhaly. Takovou institucí je především škola.
Mezi prvními školami, které byly hned v roce 1945 otevřeny, byla i škola mikulovská. Na žádost místní správní komise vyhověl okresní školní výbor v Teplicích Šanově přání zřídit počátkem září 1945 jednotřídní školu ve zdejší obci.
Na základě podkladů a soupisu žactva české národnosti školou povinného, byla dnem 10.září 1945 otevřena v Mikulově obecní jednotřídní škola, do níž bylo zapsáno 11 dětí české a 30 dětí německé národnosti.
Prvním učitelem byl ustanoven učitelský čekatel Jaroslav Škola z České Lhoty: Protože byl úplným začátečníkem, pomáhali mu v nesnadné práci kolegové z obecné školy v Košťanech. Vyučováno bylo v odděleních 1. až 7. postupný ročník.
Zajistit chod školy bylo nesmírně těžké. Inventář školy byl z velké části rozkraden a přenesen na různá místa v obci. Chyběli i školní lavice, protože ke konci války Němci v budově zřídili ošetřovnu a ve třech místnostech budovy byly kovové nemocniční postele.
Několik lavic se našlo po obci a zbytek se dovezl z Košťan. Život školy se rozvíjel pomalu, ale přesto škola pomáhala i v rozvoji občanského, společenského a kulturního života obce. České obyvatelstvo v obci se neusazovalo trvale. Se stěhováním ubývalo i dětí české národnosti. Během prázdnin roku 1946 klesl počet dětí české národnosti na 6 a tak Okresní školská komise v Teplicích zdejší školu přechodně uzavřela. 6 dětí české národnosti bylo převedeno do obecné školy do Hrobu, učitel školy Jaroslav Škola byl přeložen do Teplic a tak ve školním roce 1946/1947 byla škola uzavřena a nebylo v ní vyučováno. S uzavřením školy nebyla místní správní komise spokojena a dožadovala se jejího znovuotevření. A tak od 10.září 1947 je škola opět otevřena. Správcem a učitelem je ustanoven Josef Škarýd, učitelský čekatel ze Zdechovic u Heřmanova Něstce, který dosud působil v Hrobě. Nový školní rok započal 10.září 1947. Zapsáno bylo 30 dětí. Z toho 8 české a 22 německé národnosti. Vyučováno bylo v odděleních 1.-6. Postupný ročník. Vyučování bylo pro učitele velmi obtížné. Podstatná část dětí německé národnosti česky mluvícímu učiteli nerozuměla a tak žák ovládající oba jazyky občas překládal ostatním učitelovo povely. Po roce působení byl učitel Josef Škarýd opět přeložen do Hrobu a novým správcem a učitelem se stal k 1.září 1048 učitelský čekatel Leopold Pudil ze Mstišova. 

Školní rok 1948-1949
Počet dětí české národnosti stoupl na 11. Školní rok byl zahájen 15.září 1948 s 25. Dětmi a bylo vyučováno v 1. až 5. postupném ročníku. Na přechodnou dobu byla otevřena škola na Novém Městě (pondělí,, středa a pátek) a v Mikulově (úterý, čtvrtek a sobota). Vyučování v Novém Městě zkrátilo cestu do školy dětem z Oldříše, Mackova, Vilejšova, Moldavy a Nového Města. Tato organizace vyučování byla velmi náročná a proto se učitelé rychle střídali. Otevřením školy v Moldavě přešly děti z těchto postupně zanikajících obcí do této školy. Škola v Mikulově se udržovala jen obtížně. Vzhled budovy nebyl pěkný. Prováděly se jen drobné a nejnutnější opravy, jen zvolna se doplňoval inventář a žákovská knihovna. Budova se šptaně vytápěla, v zimě zamrzala voda, příprava na vyučování byla velmi náročná pro učitele i děti.. 

Školní roky 1949-1951
K prvnímu září 1949 nastoupil na místo ředitele školy Jaromír Štěpánek, učitel z Berouna.
V tomto školním roce bylo zapsáno 30 dětí, z toho 14. Dětí české a 16 dětí německé národnosti.
Začátkem vyučování ve školním roce 50/51 stoupl počet dětí na 42 a tak byla zřízena druhá třída a škola se stala dvoutřídní. První třídu tvořil první a druhý postupný ročník, bylo v ní 19 žáků a učitelem byl Jaromír Štěpánek. Druhou třídu tvořil třetí, čtvrtý a pátý postupný ročník. Ve třídě bylo 23 dětí a vyučujícím učitelem byl Ludvík Zahradníček, učitel z Berouna. Práce v odděleních se zlepšila, pro učitele se stala práce snadnější a tak zbyl i čas na mimoškolní osvětovou činnost, A tak na závěr školního roku uspořádala škola velmi zdařilou školní besídku. 

Školní rok 1951-1952
Počet dětí školou povinných se rychle měnil. Žáků, v souvislosti se stěhováním obyvatel, ubývalo a tak ve školním roce 51/52 se stala škola opět jednotřídkou.
Učitel Ludvík Zahradníček odchází do Teplic. Na škole zůstává jako správce a učitel Jaromír Štěpánek. Koncem října 1951 však odchází na vojenskou službu a na školu přichází na krátký čas učitelka Věra Křížová z Prahy. Jako úplná začátečnice má potíže s vyučováním, drsné podmínky zhoršují její zdravotní stav a tak se stále dožaduje přeložení. Bylo jí vyhověno a po dohodě se školským referátem ONV byl k 1.2.1952 stanoven novým správcem, ředitelem a učitelem školy Antonín Konopásek, učitel z Dubí v Krušných horách. Nový učitel rovněž neměl na novém působišti snadnou práci.Zaměstnat ve třídě 36 dětí pěti postupných ročníků bylo velmi obtížné. Pro takovou práci chyběli zkušenosti i pomůcky. Učitel navíc dojížděl z Dubí. To, že dosahoval stále lepších výsledků, vedlo k tomu, že v březnu přišla na školu na pedagogickou praxi kandidátka pedagogické školy z Teplic Marie Hodanová. Školní rok byl zdařile ukončen dvoudenním školním výletem do Hřenska a na Máchovo jezero, kterého se zúčastnilo celkem 52 dětí a občanů obce. Práce školy se postupně rozvíjela. Založeny byly kroužky modelářství a ženských ručních prací. Kroužky pracovaly úspěšně. Důkazem toho byla výstavka prací v budově školy, kterou si prohlédlo 60 občanů obce. Úspěšná byla též školní besídka na závěr roku 26.června na které učitel ocenil pomoc rodičů a přátel školy. Během prázdnin roku 1952 byly ve třídě zrušeny dřevěné stupínky a stará vytahovací tabule , zazděny výklenky ve stěnách a na dvě protější stěny nalakovány nové tabule. Také byla natřena okna v prvém poschodí. 

Školní rok 1952-1953
Práce jednotřídních škol byla pro učitele dosti složitá. Příprava na vyučovací hodinu zabírala spoustu času a na děti v jednotlivých postupných ročnících bylo v hodině velmi málo. V té době se přebíraly zkušenosti organizace vyučování malotřídních škol z jiných zemí, zejména SSSR. Také učitel Antonín Konopásek zavedl v tomto školním roce nový způsob vyučování. Žáci byli rozděleni do dvou celků. 1 a 3 postupný ročník tvořil jeden celek, 2,4 a 5 postupný ročník celek druhý. Celky sesedly zády k sobě. Různý byl i začátek vyučování obou celků. Všechny postupné ročníky pracovaly pohromadě méně hodin a učitel měl na jednotlivé ročníky více času. Pro učitele to však znamenalo rozšíření rozvrhu dobrovolně o 10 hod. Dnešní společnosti bude asi těžko pochopitelné, že rozšíření pracovního úvazku o 10 hodin (proti 24 hodinám) bylo odměňováno padesáti korunami navíc měsíčního platu učitele. Učiteli se nepodařilo přesvědčit rodiče, aby pátý postupný ročník byl přeřazen do školy v Hrobu a tak opět pracoval s pěti postupnými ročníky. Nová organizace vyučování však přesto přinášela lepší výsledky ve vzdělání i ve výchově. Mimoškolní akce školy byly převážně zaměřeny na tehdejší významné dny a výročí, měly dobrou úroveň i účast občanů obce. 31.května zorganizovala škola výlet na hrady Karlštejn a Křivoklát s účastí 52 osob. V březnu opět vykonala pedagogickou praxi na škole žákyně pedagogické školy Radmila Holická. Na konci roku uspořádala škola velmi zdařilou besídku za účasti 130 diváků. 

Jaroslav Lienert.